Jakmile přišla vlna všech těch EKO zákazů, tak první co mě napadlo bylo to, co to pro mě, jako celiaka, bude znamenat. Nejen, že si musím hlídat složení potravin, léků a rtěnek, tak nově si mám hlídat i z čeho jsou vyrobena brčka, kelímky, talíře a příbory?

Znamená to, že v kabelce tedy kromě nožíku, lžičky, krabičky se svačinou, budu muset mít i cestovní hrníček na kávu. Protože doteď byl ten bezlepkový život až moc nudný? A co víc, to si mám nosit i nějakou cestovní misku, protože když už někde konečně natrefím na jídlo, které si budu moct dát, tak ejhle, ono si je ale nebudu mít na čem dát! A může mi zase někdo říkat, že však jenom nejím mouku. 

Já osobně jsem se s touto nemilou situací setkala už dvakrát. Jednou, kdy jsem narazila na jedlý příbor a podruhé u ovocného koktejlu. Brčko mi přišlo extrémně podezřelé svou strukturou, že jsem se musela rychle ujistit, z čeho bylo vyrobeno. To byl ale nechápavý pohled dvou barmanek na to, že existují i jedlá brčka z těstovin. Jako by nestačily různé náhražky z pšenice, tak tu budeme mít i jedlé náhražky, super. Pro tentokrát jsem měla štěstí.

Jestli jste si do teď přišli naprosto divní, když se na všechno musíte ptát, a to i na to, jestli v té limonádě či kávě není lepek. No, tak si teď představte situaci, kdy si objednáváte nápoj a nejenže se ptáte na složení, tak ještě i na to, co mají v denní nabídce za brčko, z čeho je pro tentokrát vyrobeno. Polévá Vás při čtení těchto řádků horkost? Tak počkejte, jak trapně si přijdete, až to někde budete zjišťovat a vysvětlovat. Aneb ať žijí každodenní „radosti“ v životě celiaka, které zdravý člověk nikdy nedokáže pochopit.