MÁ KAMARÁDKA CELIAKIE

Tento článek bude tentokráte o mém přístupu k celiakii. Ti z vás, kteří jste již přečetli mou knihu víte, že ji v ní nazývám jako “celoživotní kamarádku”, jako “nového partnera do života”, který tu s námi už bude napořád. Na to se prostě můžete spolehnout, že vás nikdy neopustí. Ona tu bude pořád s námi. Někdy jí budete mít plné zubu, bude vás pořádně štvát. Vzteky se vám bude chtít křičet. Jediná dobrá zpráva je, že v tom nebudete sami. Takových nás je hodně.

Ale Celiakie není konec světa. Dieta mě osobně ovlivnila celkově, neberu ji jako nutné zlo, ale také nejsem vždy 100 % nadšená, že ji mám. Protože hodně životních situací, co si budeme povídat, by bylo bez ní daleko jednodušších. Já to ale přijala takové, jaké to je. Snažím se užívat života co nejvíce. Už se netrápím věcmi, které nijak nemohu změnit. A snažím se využít všeho, co mi do života přichází a změnit to v něco pozitivního, motivujícího, čím mohu pomoci i ostatním. Vše se totiž děje z nějakého důvodu, a nebýt mé věrné kamarádky CELIAKIE, nebyla bych dnes tam, kde jsem a nedělala spoustu z těch zajímavých věcí, co právě dělám, či plánuji dělat. A tak jsem za ni i vlastně trošku vděčná, protože mě nasměrovala k tomu, plnit si své sny, které jsem měla už od mládí. Časem se tedy ukázalo, že pro mě byla takovým startovacím bodem v nové životní etapě, a to života, kdy jsem si začala plnit vlastní sny.

Více z mého bezlepkového života, a mnoho užitečných rad, si můžete přečíst v mé knize Deník celiačky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *