DEN BLBEC

Každý z nás má občas tento den. Všichni to moc dobře známe. Prostě den, kdy už od rána víme, že bude stát za prd.

I když je člověk ten největší “sluníčkář” na světě, ne vždy jde v životě vše tak, jak si přejeme a někdy to prostě už sami nedáme a podlehneme negativitě. Třeba jsme jen unavení z těch věčných bojů, co člověk každý den musí zvládat. Nemluvě o tom, když jste celiak. O to víc, je to pak složitější.

Není totiž lehké neustále dokola někomu vysvětlovat, proč to a to nemůžete. Proč nejíte to, co ostatní. Že opravdu ani tu trošku nemůžete ochutnat. Ne, nesnažíme se být zajímaví, a proto dietu držíme a ani ne z důvodu, že chceme zhubnout. A slovo MODERNÍ ve spojitosti s bezlepkovou dietou nás přímo vytáčí. A ne, nepřeháníme to. Lepek opravdu vařením nezmizí a ani tu strouhanku si z řízku oloupat nemůžeme. Nemluvě o úšklebcích nad slovem KONTAMINACE. Někdy je to až demotivující a člověk s postupem času může být otrávený. Není lehké neustále něco odmítat s větou, že to bohužel nemůžete. V člověku se to pak vše nahromadí, hlavně u začínajících bezlepkářů, a pak už opravdu stačí jen maličko a člověka přepadnou chmury.

Ale nebojte, nejste v tom sami. Stalo se to každému z nás. A ne jednou. Pokud se vám uleví, tak si klidně v duchu, nebo v soukromí zanadávejte. Dostaňte to ze sebe ven. Není dobré to v sobě dusit. Já osobně jsem si už na to vypěstovala vlastní rituál. Když někoho musím odmítnou s tím, že nemohu a nebo třeba jdu na nějakou akci, kde pro mě nic nenachystají, a ví o tom, tak už se nerozčiluji. V duchu si pomyslím o tom své a plně si to vynahradím. Prostě si koupím něco moc dobrého, ať už zákusek, čokoládu, prostě to, na co mám chuť a k tomu si vezmu knihu, nebo pustím film a pořádně si to užiji. Bez výčitek si dopřeji, ať už je to to nejkaloričtější jídlo na světě. Nebo si zajdu zaběhat či na procházku. Prostě dělejte cokoliv, co vás v tu chvíli udělá šťastnými. Ne vždy to praktikuji, ale když mi to přijde jako provokace, tak potom ano.

Pamatujte, že zlý den, je pořád jen zlý den, a tak jak ráno začal s nocí opět skončí. Možná se někomu ten špatný den protáhne, ale pořád je třeba pamatovat na to, že je to jen špatný okamžik, nikoliv celý život. Proto nevěšte hlavu, nadechněte se a vzhůru do dalším krásným dnům a zážitkům.

Více z mé cesty bezlepkovým životem a motivace si můžete přečíst v mé knize Deník celiačky.

1 komentář: „DEN BLBEC

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *